Myšlenky

Podzimní nálada

13. listopadu 2012 v 16:19 | distantgirl
Nevím čím to je ale najednou na mě padá podzimní deprese,...
... ráno se budím absolutně s odporem ke škole, i když nemáme žádnou písemku ani zkoušení nejradši bych se otočila na druhej bok ...
... navíc mě štve, že se tam člověk setká s tolika různejma lidma a ne každej mu sedne samozřejmě,...
... dnes jsem se podívala do zrcadla, asi z dálky 1,5 metru a připadalo mi že vypadám o 10 let starší, bylo to vlasama, já už fakt nevím,....
... když si vzpomenu na to, že mě čeká stužkovák a maturitní ples dělá se mi fyzicky špatně...
... upřímně když poslouchám některé historky spolužáků, napadne mě, že mám vlastně dost nudnej život...

Snad to přejde až si pustím Partičku :-) ne ten nudný život, ale ta hrozná nálada, aspoň na chvíli

Jedno slovo: Stalking

29. října 2012 v 20:19 | distantgirl
Tohle téma mi běží hlavou už dlouho a teď mám alespoň možnost se vypsat. Prostě si to dosadím do tématu týdne :-D
Na úvod se musím přiznat, že jsem mírně poznamenaná jedním seriálem na který koukám pořád a netrpělivě očekávám další díly. Ano, leze mi to na mozek. Jsem už asi posedlá. Hlavně, že si to přiznám, sobě.
Btw.: ten seriál se mimochodem jmenuje Pretty Little Liars, přeložený do češtiny jako Prolhané krásky - tímto vám ho všem doporučuji
Ten děj je docela zamotaný, no docela dost zamotaný. Zkusím ve stručnosti popsat: je pět kamarádek, jedna z nich náhle zmizí, poté je nalezeno její tělo. Byla zavražděna a vrah je neznámý. Jakoby toto nestačilo, zbývajícím kamarádkám začnou chodit textovky podepsané -A, která/ý ví všechna jejich tajemství a neváhá je použít proti nim.
Uff to by bylo. Možná už tušíte, kterým směrem se bude článek odvíjet dál. Některé díly jsem viděla už vícekrát a vždy když A zaútočí, tak se strašně vcítím do jejich kůže. Jaké to asi je, A ví o každém jejich kroku, neustále je sleduje a ony se jen ztěží mohou bránit. samozřejmě se snaží zjistit kdo to je, o co se snaží, ale A je vždy o krok před nimi, navíc na to není sám/a, je to tzv. A-team. Jo je to psycho. Vrcholem byl pro mě díl, kde A vlezl/a do bytu jedné z nich a něco (už přesně nevím co) napsala na zrcadlo - samozřejmě rtěnkou, kterou používala zesnulá. I tohle je dost, pomyšlení, že A byl/a v mým pokoji by mě značně zneklidňovalo. Dále k otmu patřila scéna, kdy do pokoje všichni přiběhly, strnuly, zíraly,... Asi den poté, jim přišla další zpráva s přílohou - A nahrával/a jejich reakci z vzkazu přímo z jejího šatníku. Byl/a ve stejné místnosti, takový kousek nadosah.
Jestli jste dočetli až sem, tak jste mě vážně potěšili :-) Já vím, že asi řeknete, že jsem cvok, že to je jen seriál navíc z Ameriky atd. atd., je to taková moje posedlost :-D Každý máme něco, že?
Na druhou stranu, např. výše uvedená scéna, i pár dalších mi prospěli - vždy když to vidím, začnu mít uklízecí náladu :-D

Blog a příbuzní

25. října 2012 v 16:29 | distantgirl
O mém blogu neví vůbec nikdo, ani příbuzní ani přátelé. Je to záměr, nechci aby ho viděli, je to jen můj osobní prostor. Sice tu nemám nic moc extra tajného, ale i tak o některých věcí neví a tohle je můj způsob se z toho vypsat. Bylo by to jako by vám někdo otevřel deník a přečetl si ho. A já nevedu klasický deník, ale elektronický. Nejbližší příbuzenstvo vlastně ani netuší, že nějaký blog.cz existuje a mě to tak vyhovuje. To samé přátelé, asi by mi dost vadilo kdyby to tu našli. Zůstávám proto v anonymitě a nikde nezmiňuji ani jméno ani fotky. Možná, že mí přátelé tu někde taky jsou a píšou o svém životě a taky by jim asi vadilo kdybych jejich blog našla a pravidelně četla. Alespoň se ve svém psaní nemusím omezovat a můžu si psát o čemkoliv chci.
V minulosti jsem měla i jiné blogy a o těch se celkem vědělo. Jenže tam jsem neměla nic osobního, jen fotky celebrit nebo nějaké vtípky. A i tak mi to nebylo nijak příjemné. Teď si to užívám, že se můžu vypsat ze všech křivd a nikdo si to nebude brát osobně a nebude mi nadávat. :)

Mluvící reklamy na blog.cz

14. října 2012 v 20:09 | distantgirl
Dokážou mě opravdu vytočit do ruda. Ani nevím jak, najednou přes ně přejedu myší a začne to strašně vyřvávat. Samozřejmě se vždycky leknu, někdy mě to donutí rychle zmáčknout křížek, jindy rychle hledám, kde se to vypíná.
Kdyby dávali reklamy jen bez zvuku, dalo by se to přežít, ale tohle by mě spíš odradilo si výrobek koupit, ať už je jakýkoliv. Bonusem k tomu, je že, jsem tu neviděla žádnou reklamu s nápadem, všechno je to na stejný způsob. Ale aspoň dříve to byly výrobky na vlasy teď je to nějaký lubrikant, což je navíc nevhodné. Nikdo neví, kdo zrovna na stránce je a tohle je trochu přes čáru. Mělo by tu alespoň existovat něco jako v televizi, kdy se nemohou vysílat jisté záběry do 22 hodiny. K tomu všemu mě nyní prudí reklama na Českou spořitelnu, protože má větší okno, který se roztahuje všude.
Je toho prostě čím dál víc a nedovedu si představit kam až ty reklamy narvou za pár let. Nevím jak tohle může na někoho fungovat, ale já to nesnáším. Vždycky už jsem pak jen vzteklá a blog zavírám i když tam vidím něco zajímavého.
Kdybych mohla na blog.cz o něčem rozhodovat (jakože nemůžu :D) tak bych je zakázala a nechala jen ty bez zvuku. Při těch totiž nechcete vyletět z kůže!

Minulosti neutečeš

30. září 2012 v 19:19 | distantgirl
Před dvěma roky se mi stala taková nepříjemnost, asi jsem někoho dost naštvala. Vyvěsil inzerát na lidech jakoby za mě, když to řeknu slušně tak tam je, že hledám nezávazný vztah. Celá ta diskuze je plná lidí, kteří si někoho shánějí na jednu noc. K inzerátu samozřejmě nezapomněl/a připsat moje telefonní číslo, takže jednu chvíli se mi mobil fakt nezastavil. Prvně jsem to nechápala, ty sms byly nechutný, ale s postupem času jsem si to dala dohromady a inzerát našla. Myslela jsem, že je všemu konec, protože jsem se do toho účtu dostala, ten někdo nebyl moc chytrej když dal moje jméno jako heslo. Účet jsem zrušila a doufala, že budu mít konečně pokoj. Jenže ve světě internetu všechno zůstává. Jsou to sice už 2 roky, účet neexistuje, ale pořád ten inzerát tam je. Doteď když si zadáte mé křestní jméno a číslo mobilu na googlu, vám to vyjede. Fakt nechutný. Já už bych na to samozřejmě zapomněla, ale teď po letech se ozval další zájemce.
Jestli chcete někoho naštvat tohle je fakt výborný, protože už to na těch strankách zůstane navždycky.
Jasně, že člověk přemýšlí kdo, proč, jak,... Podezření mám, ale to je vše.Mě by teda tohle nikdy nenapadlo někomu udělat.

Charakter

15. září 2012 v 11:16 | distantgirl
Když vidím téma týdne charakter, hned mě napadla teď už ne moje kamarádka. Ta má dost pokřivený charakter. je to takový ten typ: příjdu když něco potřebuju, po rozchodu s klukem řekne: byla jsem pro něj moc dobrá. Její sebevědomí bych chtěla mít. Ale co opravdu nechápu je, kde se to v lidech bere. Jasně ovlivňuje nás výchova a lidé kolem nás, ale jakto, že někdo, kdo prožil to samé má pevný charakter a ten druhý dost pokřivený. To je mi záhadou.
Možná už máme některé dispozice dané od narození a změn, které můžeme udělat je minimum.

Není špatné myslet na sebe a je normální upřednostňovat sebe před ostatními, protože nalejme si čistého vína, nikdo jiný to za vás neudělá. Dám vám příklad, jste v hořícím domě a víte, že už je čas utéct, protože za pár vteřin se to celé zbortí. Ale pak uvidíme, že tam ještě někdo je, leží na zemi a nemůže se hýbat, ale žije. Tlačí vás čas. Uhoříte tam oba, protože začnete víc myslet na něho? Ne, myslím, že většina by ihned utekla a maximálně by šla oznámit záchranářům, že vevnitř je někdo další. Jeden život nebo ani jeden?
Jasně že teď počítám s tím, že se ozve nějaký aktivista, který by určitě šel a toho člověka odtáhl, jenže vážení jde o to, že byste to nestihli a uhořeli tam s ním.

zdroj obrázku: morgueFile

Myslete si, že jsem sobecká, ale takhle to prostě je. Samozřejmě že kdyby "jen" hořelo a byl prostor člověka zachránit tak jdu a udělám to, ale to už je odlišná situace.

Myslím, že je to dobré k zamyšlení. Někdy prostě musíte jít a být sobečtí.

Jsem šíleně dospělá!

5. září 2012 v 17:29 | distantgirl
Když jsem byla mladší, myslela jsem si, že dospělá budu až mi bude patnáct. Netrpělivě jsem vyhlížela svoje patnácté narozeniny a těšila se na občanku. Když jsem ji konečně dostala ten pocit dospělosti se nedostavil. Řekla jsem si fajn, dospělost se tedy zřejmě datuje od osmnáctých narozenin. Po třech letech poté, když přišly vysněné narozeniny, jsem si tak pořád nepřipadala.

I když mezi námi znáte taky ty řeči rodičů? Když chcete zůstat venku do ranních hodin tak jste dítě, ale když potřebujete něco zařídit, jste dost dospělí na to, abyste si to šli udělat sami. Nesnáším tyhle argumenty.

Podle dostupných dat a let praxe jsem dospěla k závěru, že dospělý jste pokud:
  • už máte vlastního nedospělého potomka, kterému můžete předhazovat jak je ještě dítě i když mu je 18
  • nebydlíte s rodiči a máte dostudovanou školu
  • bydlíte s parnerem se kterým jste zasnoubeni nebo už jste manželé
  • máte hroznou práci anebo jste už několik měsíců vedeni na úřadu práce
Hurá, nejsem dospělá! :-D

Škola volá! Nedělej, že jsi nedostupný!

31. srpna 2012 v 17:19 | distantgirl
Nevím, jestli to vy máte stejně jako já, ale já mám každý rok pocit, že musím v září přijít s něčím novým. Přece nemůžu přijít a vypadat stejně jako před dvěma měsícema :D. Takže každé léto zkouším barvy na vlasy- někdy jen šampón a někdy trvalé barvy. Tento rok jsem zvolila tmavší šampón, ale není to na mě vůbec poznat. Jo smysl se vytratil. Tak alespoň mám připravený outfit na první den a ten nový je. A vzhledem k tomu, že jsem teď poslední týden nakupovala, rozhodla jsem se přidat mé recenze. Vím, že je toho všude plno, ale nebudou to jenom výrobky, mám připravenou i na internetový obchod.
Bohužel, škola se blíží a tak bych tu měla trávit méně času, ale uvidíme. Zatím mám pár článků v rozepsaných takže pohoda. Přeji vám všem, náhodným i nenáhodným čtenářům tohoto článku, šťastný návrat do školních lavic!

zdroj: morgueFile

Nálada na bodu mrazu

18. srpna 2012 v 15:29 | distantgirl
Víte co je opravdu dost smutné?
Sheldon (postava z Teorie velkého třesku) je asociální, podivínský, nadpřirozeně inteligentní vědec. Geek v pravém slova smyslu, zajímá ho jen věda, počítač, videohry. Jo tak ten má víc přátel než já, Penny, Leonard, Howard, Rajesh, Stuart, Pria, Zack, Amy, Bernadeta a Kripke s Leslie i když s těmi spíše soupeří. A to ani nepočítám jeho sestru. Já kromě lidí ve třídě měla jednu kamarádku se kterou jsme se kamarádily už od 9. třídy, ale chodily jsme do stejný školky od 3. třídy do stejný třídy. Jo, ale s tím je konec. Jen proto, že je se nemohou kamarádit 2 nespolehlivý osoby. A taky proto, že je vždy po jejím, když navrhnu nějakou akci já je zamítnuta (buď hned nebo den předem). Já už na tohle prostě nemám nervy. Hádaly jsme se i dřív, ale já už to nepřekousnu. Teď už nechodíme do stejné školy takže by to asi i tak nevydrželo, protože by napsala až by něco potřebovala. Jo, prostě zřejmě skončím tak, že se tu budu v koutku dívat na Teorii velkého třesku a Comeback jen proto abych se zasmála. Když budu mít chuť na dobrodružství dám si Pretty little liars a budu si tu spokojená. Teoreticky. Prakticky budu neustále myslet na to, co dělají normální lidi.
Jo píšu tenhle článek trochu v rozrušení, ale to neznamená, že to není pravda. Ještě si tu vezmu nutelu a budu ji jíst po lžičkách. Tyhle prázdniny jsou na nic, nejen tyhle, ...

Nákupy :-)

16. srpna 2012 v 14:19 | distantgirl
Zítra se chystám do obchodního centra pořádně nakoupit s kamarádkou. Doufám, že to vyjde a neodejdeme s prázdnou. Mám ráda tyhle prázdninové výlety do jiných měst za účelem nákupu - už je to taková naše tradice. Taky se těším do dm, protože nic takového tu u nás nemáme, jsme malé město, které nikdo ani nezná. Asi proto to prožívám víc, kdybych bydlela třeba v Praze chodila bych na nákupy často, ale já jezdím jen o prázdninách. Jinak u nás jsou samozřejmě taky obchody, ale není to takový. Vážně bych si přála aby sem dali dm a takko minimálně. To si asi ještě počkám než se tak stane.

Dnešní pocity

9. srpna 2012 v 18:10 | distantgirl
Jsem tak strašně vyděšená. Z toho všeho co mě tento rok čeká. Už vím proč se říká maturitě zkouška dospělosti, nazvala bych tak celý maturitní ročník. Navalí vám na záda co nejvíce stresu a sledují jak se s tím zvládnete vypořádat. Mám strach, protože neumím zvládat stres. Jakmile mi někdo naloží něco co už je nad moji normu, okamžitě vypínám. Stát se tohle u maturity by nebylo nejlepší. Teď jsem v situaci, kdy opravdu netuším jak se takový množství může někdo naučit. Budu se muset spoléhat že v angličtině prostě vždycky něco řeknu a maturitní knihy z češtiny mám už snad půlku přečtenou.
Kéž bych uměla myslet pozitivně. Jsem prostě realista a vím co od sebe můžu čekat.

PS.: Rachel Diggs - Hands of time ♫
PS2.: Zapojte se do výběru těma týdne ( ne jen teď, ale každý týden), o tématu na příští týden můžete rozhodnout tady

Kdo je vlastně geniální?

1. srpna 2012 v 19:49 | distantgirl
Podle všech je geniální člověk ten co má iq nad 140, tím si teda nejsem úplně jistá. Znám lidi, kteří jsou sice inteligentní (alespoň podle testu), ale jinak to stojí za houby.

Vezměme to z jiného úhlu.
Geniální je podle mě prožívat si svůj život, aniž by jsi někdy musel něčeho litovat.
Geniální je neudělat nic za co by jsi se musel později stydět.
Geniální je držet sliby a minimálně se je snažit plnit.
Geniální je nevytvářet hádky.
Geniální je mít čistý trestní rejstřík.
Geniální je být věrný.
Geniální je když nikoho nezklameš.
Geniální je nezradit důvěru ostatních.

Splňuješ tohle všechno? Pak gratuluji - ty jsi genius!

Věříte? Já ano.

30. července 2012 v 16:59 | distantgirl
V hlavě toho mám teď tolik. Asi si to nedokážu zpracovat.
Co byste udělali kdyby byla možnost vybrat si nějakou magickou schopnost? Neneslo by to povinnosti, jen zodpovědnost k sobě. je zde tolik na výběr. Například já bych brala manipulaci s časem, výlety do minulosti a do budoucnosti. Ale taková teleportace to taky není k zahození.
Myslíte si, že takoví lidé vážně existují? Lidi co tohle dokáží. Já mám pocit, že ano. Asi jich nebude moc, ale někdo to určitě umí. Samozřejmě, že to není jak v seriálech a filmech. Není to tak jednoduché, možná s tím museli pracovat roky než zaznamenali posun. Jo teď zním jak blázen. Ale je vážně bláznivé tohle si myslet? Protože přece nemůžeme být všichni stejní, vždycky se někdo vymyká. Akorát každý něčím jiným.
To nic, jen jsem se potřebovala vypsat.
Mimochodem napadlo mě, že bych tu mohla uspořádat nějakou soutěž, ale nevím jestli by se setkala s kladným ohlasem. Můžete se vyjádřit níže v komentářích.

Moje tajemství :)

10. července 2012 v 22:42 | distantgirl
Téma týdne je tajemství a já musím taky trochu přispět k tomuto tématu :). Rozhodla jsem se, že to co napíšu na tento blog bude absolutně upřímné. Takže jaká jsou má tajemství?
  • o jednom jsem se rozepsala hned v prvním článku, je to můj sen
  • spoléhám se jen sama na sebe, nikomu nevěřím na 100%, věřím sama sobě a ma ostatní se spoléhám nerada
  • možná i proto nemám stovky přátel, bavím se s pár lidma ze třídy a jinak nic moc
  • mám komplikovanou povahu, ten kdo mě nezná si myslí, že jsem zakřiknutá, tichá, nemající žádný názor - taková mouchy snězte si mě a naopak kdo mě zná říká, že jsem výbušná, urážlivá, tvrdohlavá ... že vám to nedává smysl? To mě taky ne :D
  • tajemství pro mě také je vztah, protože vynášet podrobnosti ven to není můj styl
To samozřejmě nejsou úplně všechny tajemství, jen je to šance zjistit něco o člověku spravující tento blog.

Každodenní nástrahy

25. června 2012 v 18:59 | distantgirl
Přihlásím se tak na blog a čtu titulek z tn.cz: "Pozor na umělé nehty. Způsobují neplodnost". To jako vážně? V dnešní době mi připadá, že je každá věc v našem okolí nějak škodlivá. Nemůžete si beze strachu už ani přiložit mobil k uchu. Neexistuje nic co by nám nějak neublížilo, i když je to jen malá pravděpodobnost, že se tak stane.
Na člověka každý den číhají různá nebezpečí a tak je někdy lepší raději nevědět.
Ale odjinud, my dívky jsme vystaveny velké otázce zvlášť co se týče kosmetiky. Používat značkovou nebo bezejmennou kosmetiku? Upřímně řečeno, u mě doma najdete obojí. Většinou dávám přednost různým značkám, ale třeba u lesků na rty tomu tak vždy není. Ale zajímámě co preferujete vy, můžete se vyjádřit v komentářích :)

Prázdniny? Konečně!

19. června 2012 v 20:18 | Distant Girl
Uf, právě končí jedno velké stresové období zvané školní rok. Všechny známky jsou uzavřeny a už se asi nikdo nemusí bát žádného zkoušení či písemky. Začíná období pouštění filmů ve škole a hraní her. Všichni se připravují na prázdniny a dělají si plány. Já jako obvykle mám v plánu udělat spousty věcí, ale když si splním polovinu, budu ráda.
Jelikož mě čeká maturitní ročník, budu muset vypracovávat maturitní otázky a psychicky se připravovat na velkou zátěž. Čtvrtý ročník mi příjde jako ten, kde se toho udává nejvíce. Praxe, stužkovák, maturitní ples a hlavně maturita.
No uvidíme, co příjde. Ale zajímá mě, co plánujete na prázdniny vy?

Sny ...

16. června 2012 v 22:38 | Distant Girl
Všichni mají nějaký svůj sen do budoucna. Někdo se vidí jako právník, někdo jako učitel. Ten má rád zeměpis, ten zase ekonomiku.
Jsem tak jiná. Já už si svůj sen našla, v 11 letech. Věděla jsem co chci, byla to vášeň, bylo to všechno. A zbořilo se to jako domeček z karet. Možná by se mi to ani nepovedlo, ale co když ano? Chtěla bych si na to přijít a i když bych se v tom zklamala nebylo by to takové jako teď.
Nechci ten sen konkretizovat, protože jsem to v životě nikdy nikomu neřekla.
A teď se bojím, že si už nenajdu nic takového pro co bych se mohla tak nadchnout. Nevím, neumím si představit co budu dělat. Nemám ani oblíbený předmět, což mě trochu děsí. Mám jen předměty co nesnáším a ty ve kterých přežívám.
Opravdu jsem zvědavá jak tohle dopadne.

 
 

Reklama